Po pravém břehu Labe k saské hranici

11. prosince 2011 v 18:43 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

Zrekonstruované děčínské hlavní nádraží


Je neobvykle krásné ráno, Bílá sobota 11.dubna 2009. Venku všechno kvete a nezvykle teplé a slunečné počasí láká k výletu. Zdeňka je v lázních a kamarádů moc nemám, co počít? Nejraději bych si vyjel po dlouhé době do lesa, ale po dlouhé zimě je všude moc lidí a kde je moc lidí, tam se necítím dobře, raději někam vyjedu. Tentokrát to nebude ještě žádná nová trať, ale prolistoval jsem seznamy našich železničních muzeí a památek a los padl na unikátní expozici na děčínském hlavním nádraží. Tentokrát pojedu známou pravobřežní tratí č. 072 z Lysé do Ústí nad Labem - Střekova. Osobní vlak směr Ústí - západ již čeká u prvního lyského nástupiště, s lokomotivou Škoda řady 163.093 v líbivém, stříbrno-oranžovém nátěru ČEZ.

Souprava tu zřejmě stála přes noc a strojvedoucí zapomněl zatopit, protože ve vozech je velká zima. Až ve Staré Boleslavi se průvodčí podařilo strojvedoucího upozornit a za Všetaty začíná být trochu teplo. Všechno se již zelená, porost podle trati ještě nezhoustl, tak je lépe vidět i na Labe a okolí. Za Mělníkem se ještě odkrývá částečný pohled na dnes už bývalý, dolnobeřkovický cukrovar, který skončil svůj provoz roku 1998, ovšem vlečka, napojená na trať Kralupy nad Vltavou - Lovosice, byla zrušena a snesena již roku 1971.
Na vlečce sloužil od roku 1937 jakýsi kolejový automobil (či spíše tahač) vlastní stavby. Jak dlouho (snad do 50. let 20. století) zde vozidlo sloužilo, se zatím zjistit nepodařilo. Z Dolních Beřkovic měla původně vést spojovací trať do Lobkovic (dnešní východní předměstí Neratovic) a odtud přes Brandýs nad Labem, Čelákovice a Mochov do Poříčan, která měla sloužit k odvedení dálkové nákladní dopravy mezi Podmokly a Kolínem mimo hlavní město. Z celého projektu však nakonec zbyla jen cukrovarnická vlečka-pozdější lokálka Čelákovice - Mochov. Ve Štětí se odkryje na chvíli pohled i na rozlehlý areál papíren a jejich rozsáhlý vlečkový systém a na zákrut Labe s tratí Kralupy nad Vltavou - Lovosice na protějším břehu, s nádražím ve Hněvicích, kam je papírenská vlečka napojena. V dálce se zvedá silueta řípu a zříceniny hradu Házmburka a bělají se okrajové čtvrti města Roudnice. Protáhneme se pod hradbami a terasami starobylého města Litoměřic s pěkně opravenými budovami kláštera, pod nímž až do elektrifikace v 50. letech procházela lysská trať tunelem, který dnes slouží jako výstavní sál. Trať byla přeložena na břeh Labe. Na nádvoří kláštera, kde se také nachází Bohoslovecká fakulta Univerzity Karlovy, byly natáčeny také scény známého seriálu "Cirkus Humberto". Pod vinicemi ve Velkých Žernosekách vjíždíme mezi kopce Brány Čech. Po protějším břehu se od Ústí k Lovosicím sune "velbloud" Škoda řady 130 s dlouhým, těžkým "hadem" cisternových vozů. Na souběžné silnici je znát, že jsou svátky - ubylo kamiónů, zato však přibývá luxusních autobusů. Termální bazény v Brné nad Labem zejí zatím prázdnotou. Osluněné kopce a skály jen září, vše je v plném květu.O skále pod hradem Střekovem se dá s klidem říci, že tu kvete i kámen - celá skála, všechny lomy a záhyby jsou porostlé jakýmisi žlutými květy. Začínám točit videozáznam. Ve stanici Ústí nad Labem-Střekov přestupuji na osobní vlak do Děčína, tvořený však tentokrát už jen sólo motorovým vozem řady 810-tady už se čas starých, oblíbených, a hlavně nesrovnatelně pohodlnějších "dvaašedesátek" ( nebo též "loďáků") Tatra řady 830 nenávratně naplnil. Škoda jich. Ve voze je plno lidí. Cesta "orchestrionem" se s pohodlím vysokých opěradel, stahovacích oken a většího prostoru "dvaašedesátky" nedá srovnat.
Za zdí rozlehlých areálů ústecké tukovky Setuza a.s. páří známá parní akumulační lokomotiva FLC řady 998.200.
Vysoké skály a lesnaté kopce, mnohem širší hladina Labe, po druhém břehu vozí škodovácké "banány" řady 151 jeden rychlík za druhým. V půl desáté se objeví první vilové čtvrti, nájaké zahradnictví a v zákrutu Labe i majestátní budova děčínského zámku, pod nímž po chvíli zaduníme po mostě a jsem na děčínském hlavním nádraží v Podmoklech.
Od druhého nástupiště právě odráží dvousystémová lokomotiva Škoda řady 372, přezdívaná "bastard" s EC vlakem z Berlína do Prahy a Budapešti, u prvního stojí legendární veteránka Škoda řady 121.017 s osobním vlakem do Teplic v Čechách. Tato řada letos najíždí své poslední kilometry a zmíněný stroj je navržen k zachování do muzejních sbírek.

Budoucí muzejní veteránka řady 121.017

"Brejlovec" řady 754.037 poveze osobní vlak do Bad Schandau



"Bastard" Škoda řady 372.012 veze cisternové kontejnéry do Německa

Nové lokomotivy Škoda řady 371 a 372 byly vyrobeny na zakázku pro vozbu vlaků z Čech do Německa a jsou napájené stejnosměrnou soustavou 3 kV a v Německu střídavou soustavou 15 kV 16,7 Hz. Problém je však s vozbou přeshraničních osobních vlaků do Bad Schandau. Jelikož stroje řad 371 a 372 jsou určeny především k vozbě nákladních vlaků a rychlíků, a vhodné motorové vozy se nepodařilo zajistit, jezdí do Bad Schandau kuriózní a naprosto nevhodné, třívozové soupravy lehátkových vozů, vedené motorovými lokomotivami ČKD řady 754. Do Čertovy Vody, Přípeře a Dolního Žlebu se však musí jezdit pouze v prvním voze, protože nástupiště zastávek jsou příliš krátká, vystavěná pro provoz sólo motorových vozů.
Děčínská čtvrť Podmokly bývala dříve jen malou vesnicí,důležitým železničním uzlem se Podmokly staly ještě v období uhelných a jiných soukromých drah. Tak se ve zdejším uzlu setkaly Severní státní dráha (trať Praha - Podmokly - st. hranice), Rakouská severozápadní dráha (Lysá nad Labem - Prostřední Žleb), Saská státní dráha (Drážďany - Podmokly) a Duchcovsko - podmokelská dráha (trať Chomutov - Podmokly). Podmokly byly v roce 1901 povýšeny na město a vznikem Československé republiky roku 1918 rozvoj obou měst pokračoval a Mnichovskou dohodou obě připadla k Německé říši a v roce 1942 byly Podmokly připojeny k Děčínu.Ale vraťme se na nádraží. Roku 1941 dostává Děčín tehdy nejdokonalejší zabezpečovací zařízení - tzv. čtyřřadé elektro- dynamické stavědlo firmy VES (Vereinigte Eisenbahnsignalwerke Berlin).
V rámci předelektrizačních úprav v 70. letech 20. století byla původní mechanická návěstidla, vybavená elektromotorickými přestavníky, nahrazena světelnými. Byly upraveny i elektrické obvody pro přestavníky výměn, traťové zabezpečovací zařízení a mnoho dalšího. Se stavbou tzv. "panevropského koridoru" byla stanice v roce 2003 modernizována avybavena elektronickým zabezpečovacím zařízením AŽD typu ESA 11. Veškerý provoz v uzlu ( vyjma žst. Děčín východ) je řízen pomocí počítačů z nového centrálního stavědla (či spíše velínu) poblíž depa. Na severním zhlaví pod Pastýřskou stěnou však zůstalo věžové stavědlo i s původním zařízením, jehož jedinečnost u nás a dobrý technický stav byly popudem k jehio zachování a k využití pro expozici historie děčínského železničního uzlu a vývoje nejdokonalejšího zabezpečovacího zařízení epochy pevné páky. Tato epocha byla u bývalých ČSD překonána aktivací prvního zařízení epochy volné páky v žst. Chrast u Chrudimě od fy. L.M. Ericsson roku 1950 a u ČD vrcholí od roku 1996 elektronickými stavědly Od roku 2003 je tedy na starém stavědke zřízena expozitura královéhradecké "Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky".
Se zatajeným dechem stoupám po točitých schodech k železným dveřím a ocitám se v malé, studené místnosti, kde se dřív nacházela akumulátorovna. Akumulátory sloužily pro případ výpadku proudu.
Tady si od staršího pána kupuji vstupenku v podobě lepenkové jízdenky a čeká mě hodina a půl ( z níž dík tomu, že jsem tu sám, nakonec budou dvě) zajímavých prohlídek a poutavých výkladů. Dokonce zde smím i filmovat a fotografovat.
Zařízení bylo napájeno z veřejné sítě. Za akumulátorovnou se nachází ještě menší místnost s elektrickou rozvodnou skříní a selenovými usměrňovači. Ve vedlejší místnosti se nalézá dílna návěstních mistrů. tady údržba prováděla opravy přestavníků výměn a návěstidel, kolektorů motorů a kontaktů relé. Na stole je rozloženo nářadí, měřící přístroje a výměnové zámky, jako by mechanici právě odešli na svačinu, pod ponkem je uložena kotoučová bruska. Na chodbě visí mapy, dokumentující změny železniční sítě v ČSR v I. polovině20. století a na stěnách podél vrzajícího schodiště je hotová galerie vynálezců a významných osobností, které se zasloužily o zdokonalení železniční zabezpečova- cí techniky - Morse, Siemens, Edison, Křižík, Bell...a spousta portrétů dalších vynálezců.
Dále zde najdeme např. výměnové zámky a typové listy a nákresy elektrodynamických zabezpečovacích systémů.
V prvním patře se zachovala telefonní ústředna a ve vedlejší místnosti je instalován jednořadý přístroj na stavění jízdních (vlakových) cest z malého nádraží ve Včelné u Českých Budějovic, na němž je možno si vlastnoručně vyzkoušet práci výpravčího a u protější stěny stojí původní ovládací panel, demontovaný při instalaci nového zařízení ESA 11ze stavědla na nádraží Ústí nad Labem-sever, odkud je dnes obsluhován pomocí počítačů celý ústecký uzel. Dále zde najdeme i ukázku vnitřního zařízení hradlového bloku, jaký dosud slouží na většině nádraží, stavědel,hradel i hlásek.
V největší místnosti se nachází "srdce" celého stavědla-spodní část ovládacího pultu k obsluze výměn a návěstidel, induktory, stykače, žebříčková relé a tyče, vedoucí od tlačítek v horním patře k jednotlivým funkcím. I při velkém počtu jízdních cest tu mohla probíhat údržba zařízení bez narušení prostředí obsluhy.
To nejzajímavější se však nalézá ve 2. poschodí, odkud je výhled na celé severní zhlaví nádraží. Tady je instalován ovládací pult čtyřřadého elektrodynamického přístroje, který obsluhoval výpravčí spolu se signalistou a operátorem. Pomocí modelu dvojramenného návěstidla a elektromotorického přestavníku z výhybky lze demonstrovat stavění jízdních cest, což je také možné si vyzkoušet. Tady by se člověk naučil, mít aspoň týden času! V menší, světlé místnosti bývalé šatny jsou vystaveny nárameníky hodností na železnici, odznaky, uniformy a jejich součásti, obrázky a dokumenty z historie děčínského uzlu.

Ovládací pult stavědla. V pozadí model dvojramenného mechanického návěstidla

Protože v době výstavby stavědla již zuřila válka, je zde dochovaná i maličká místnůstka proti-střepinového krytu, vybavená plynovými maskami. V suterénu býval i protiletecký kryt. Děčín byl naštěstí ušetřen náletů na rozdíl od uzlů v Kralupech nad Vltavou, Plzni či Kolíně. Na závěr je mi dovoleno otevřít si okno a pořizuji pár záběrů - příjezd motorového rychlíku od České Lípy a odjezd vlaku InterCity směr Berlín, mizejícího v tunelu pod Pastýřskou stěnou.
Po zdařilé exkurzi se odebírám na nádraží na oběd. Moc se tu od mé návštěvy v září 2005 nezměnilo. Výběr z pěti druhů jídel, ale v přijatelných cenách. Opět si tedy dávám kuřecí čínu s rýží, k níž je zdarma rýžová polévka, k tomu si dávám pivo. Po obědě by bylo nejlepší si někam vyrazit. Láká mě opět zoologická zahrada, navštívená v září 1989 a vyhlídková kavárna na Pastýřské stěně. Zajímavých míst by se tu našlo jistě dost, ale zabzučel mobil - od kamarádů Luboše Krause a Radka Čermáka přichází pozvání na večer k Lubošovi na promítání nových DVD a preztentaci historických železničních fotografií. Musím se tedy brzy vrátit a dnešní videozáznam přetočit na VHS kazetu, abych i já mohl přidat nějakou "trošku do mlýna".
Do odjezdu motoráčku směr Ústí nad Labem Střekov k rychlíku Ústí nad Labem západ - Kolín zbývá ještě hodina. Jdu se tedy aspoň trochu projít kousek kolem Labe, jehož hladina je zde širší a proud dravější než u nás. Na druhém břehu pod zámkem vede násep, po němž vedla původní vlečka z nádraží Děčín-východ do přístavu. Dnes po něm vede procházková trasa. Nacházejí se zde i dva betonové bunkry z 2. světové války, tzv. "řopíky". Jeden z nich, stojící poblíž železničního mostu trati Děčín hl.n. - Děčín východ, byl při povodni v srpnu 2002 dokonce posunut o dva metry blíž k mostu! Pod zámkem, poblíž silničního mostu, se pod vodou nachází také tzv. "hladový" kámen, o němž praví legenda, že pokud vyčnívá nad hladinu, je to znamení nadcházejícího velkého sucha a neúrody.
"Orchestrion" řady 810 kodrcá proti proudu Labe k Boleticím, Velkému Březnu a Ústí Střekovu. V obloucích poskakuje, jakoby měl každým okamžikem vyletět z kolejí. Zlaté, staré dobré "dvaašedesátky", kam jste nám ujely?

Na "dvaašedesátky" řady 830 na děčínském východním....


...a ústeckém střekovském nádraží nám zbyly už jen vzpomínky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 Karel Tichý | E-mail | 19. dubna 2015 v 20:55 | Reagovat

Dobrý den, moc mě zaujal Váš článek Po pravém břehu Labe... z prosince roku 2011. Hledám informace k železniční dopravě kolem dolních Beřkovic, především vlečky do beřkovického cukrovaru. Nemohl byste mi poradit nějakou možnou stopu? píšu knížku o beřkovických technických stavbách - včetně nádraží a cukrovaru. děkuji Vám. Karel Tichý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama