Vysočinou na hřebečský hřeben

13. listopadu 2011 v 19:44 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Dovolená se mi sice letos vyvedla jak se patří, ale v KMB mi ještě zbylo něco přes 450 km a počasí zatím přeje a přede mnou se po týdnu v práci otvírá volný víkend.
Dnes je sobota 22.8. Předpověď počasí na dnešek kupodivu tentokrát moc optimistická nebyla. Je pod mrakem a v údolí Tiché Orlice se válejí vodní páry, když se s brněnským rychlíkem "Macocha" blížím k České Třebové, odkud moje cesta povede do Skalice nad Svitavou. Průvodčí se při vypisování KMB. pozastaví, protože Skalice leží na hlavní trati Česká Třebová - Brno a můj "vlakovandr" vede tentokrát oklikou přes Moravskou Třebovou a Chornici, Kromě projetí zmíněné lokálky si chci totiž ještě projet jednu populární úzkorozchodnou trať, která v minulosti sloužila průmyslovým účelům jedné dnes již zrušené šamotky.


V půl deváté ráno přesedám v České Třebové na osobní vlak směr Moravská Třebová, Chornice a Skalice nad Svitavou, tvořený ( kupodivu jen sólo) vozem 810, který je za chvilku přeplněn. Jak se po chvíli ukáže, většina cestujících (a nejen rodičů s dětmi) má stejný cíl jako já. Z České Třebové pokračujeme kousek po olomoucké trati do Třebovic, kde křižujeme s motorovým vozem od Lanškrouna. Pak už se uhneme s hlavní tratě na bývalé zhlaví, kde již nelze ani poznat, kde se nacházel zářez výjezdu z tunelu, kterým vedla kolej od Rudoltic-po vybudování nové přeložky byl tunel zasypán. Mezi poli ještě zahlédnu zarůstající zbytky bývalého náspu koleje směr Rudoltice a už sjíždíme do malebné krajiny na rozvodí Labe, Dunaje a Odry.
Po necelé půlhodině zastavujeme v malé, hezké staničce,dnes již jen zastávce - v Mladějově na Moravě.

Vybílená budova se zahrádkou, tři koleje, ale na hlavní hlavní lákadlo upozorňuje vedle budovy vystavený důlní vozík naložený kamením. Pár kroků za jižním zhlavím se totiž nachází bývalá šamotka, kde se zpracovával lupek, sloužící k výrobě šamotového zboží, jako např. cihel k vyzdívání topenišť, komínů, kamen nebo pecí. Výroba byla zrušena koncem prosince 1991. V závodě však až do konce fungovala úzkorozchodná drážka, která sloužila k dopravě vytěženého lupku z dolu na Hřebči k mladějovským pecím, kde se vypaloval. Původně závod patřil německému podnikateli Eberhardu Mauwemu, který na Hřebči začal s těžbou uhlí, které však mělo nízkou kvalitu a velký, obsah nežádoucích příměsí, např. až 40% síry. Těžba se tedy nevyplácela, ale později se zde podařilo objevit i ložisko lupku, který se do závodu dopravoval nejprve koňmo, později lanovkou, a v roce 1908 byla vybudována úzkorozchodná drážka, která se naštěstí dochovala až do dneška. Původní objekty garáží a některých dílen byly po skončení výroby upraveny na muzeum, jiné, jako např. parní elektrárna s lokomobilou, se ještě opravují. Před dvoukolejnou výtopnou, v níž stojí odstavená spojnicová motorová lokomotiva rumunské výroby FAUR typu L 18 H a malá spojnicová motorová lokomotiva BN 60 H, už pokuřuje dochovaná parní lokomotiva Krauss č.5 z roku 1920. Parní lokomotivy se dochovaly dvě - č. 1 a č. 5. Ve výtopně stojí diesel-elektrická lokomotiva Stavoloko typu BNE 50 s vyvázaným motorem, druhý FAUR, další BN 60 H a odpojený tendr od parní lokomotivy Krauss č. 1, kterou ve vedlejší dílně právě opravují.

Lokomotiva Krauss č.5 se připravuje k výjezdu na trať

Na nádvoří bývalého závodu je k vidění sbírka buldozerů, která je základem připravované expozice stavebních a zemních strojů, dva traktory Zetor 50, dva rumunské nákladní automobily a vzorně zrenovovaný autobus Praga RND z roku 1946. Lepších časů se jistě dočká i opodál stojící vrak autobusu Škoda 706 RTO zvaného "vajíčko".
Autobus Praga RND


"Vajíčko" nebo též "erťák" - Škoda 706 RTO


Rumunský lokotraktor FAUR č.1


Pohled do výtopny - BNE 50 a popůrný tendr "kloubovky" č.1

Parní lokomotivy jsou zvláštní svou konstrukcí. Kromě tzv. schodovitého roštu, uzpůsobeného ke spalování zdejšího méněkvalitního uhlí je i jejich budka kvůli lepšímu projíždění oblouků rozdělena na dvě části - přední část se nachází na lokomotivě, zadní je k ní přivěšena, tvořící spolu s uhlákem umístěným na jednonápravovém podvozku, tzv. podpůrný tendr. Dík tomuto uspořádání si stroje vysloužily přezdívku "kloubovky".
Na prázdném prostranství za výtopnou byl postaven prostorný, dřevěný přístřešek s pokladnou, tvořící jakési nádraží. Opodál, za tříkolejným obloukem, vyčnívají z hustého porostu dávno vyhaslé vysoké pece, kde se lupek vypaloval. Před nimi se rozpadá jakási rozložitá, dřevěná stavba, zřejmě hala, kde se lupek vysypával s vozíků na dopravníky k pecím (?). Před halou se rozpadají dva vraky motorových důlních lokomotiv DH 70 a zarůstá křovím několik vozíků a jakýsi lokomotivní parní kotel.
Motorové lokomotivy sloužily k posunu k výsypkám a sestavování souprav v mladějovském a hřebečském závodě. Nejtěžší práce - doprava prázdných vozíků na Hřebeč a plných do Mladějova, patřila mnohem výkonnějším parním lokomotivám. Po skončení parního provozu (dík čemuž skončily i opravy v železničních dílnách) se hledala náhrada, kterou poskytly dvě rumunské motorové třínápravové lokomotivy FAUR typu L 18 H se spojnicovým pohonem, které ovšem byly tak těžké, že ničily traťový svršek a koleje musely být záhy vyměněny za silnější. "Rumuny" se dnes používají k vozbě pracovních vlaků při údržbě tratě a malé, dvounápravové spojnicové lokomotivy BN50 H a diesel-elektrická BNE 50 slouží spolu s parními k turistickým jízdám s návštěvníky. Zatímco vstup do muzea je volný, zpáteční jízdenka na jedenáctikilometrové trati stojí do nedaleké zastávky "Veksl" 90 Kč a až na konečnou "Nová Ves u Kunčiny" 120 Kč! Od výtopny se ozvalo houknutí a "pětka" se šine kamsi za zhlaví, odkud po chvíli sune soupravu šesti otevřených, dvounápravových vagónků vlastní výroby a jednoho zavřeného tříokeňáčku, který sloužil v Mladějově ( jako jediný osobní vůz),
k cestám zaměstnanců do práce na Hřebeč.

Pohled k vyhaslým pecím, vpravo chátrá vrak lokomotivy DH 70


...a vzhůru do lesů a kopců



I přes poněkud vyšší jízdné je zájemců o svezení dost. Ale nikdo se netlačí ani nemusí stát, míst ve vláčku je dost. Strojvedoucí doklepne klíny, topič ještě cosi domaže a už se ozvala píšťalka výpravčího, houknutí parní píšťaly a jedeme.
Mineme jakousi dřevěnou kůlnu, nejspíš depo pro vozy, kolem se mihne zajímavá čtyřnápravová cisterna, dva výklopné vozy na strusku, zajímavý sněhový pluh a několik důlních vozíků-tzv. "huntů" a vyjíždíme ze vrat do zelených luk a polí. Příroda hraje všemi odstíny zeleně a my stoupáme ostrými oblouky o malých poloměrech do lesů, kde nejsou žádné silnice ani chatové osady. Po vrstevnici vystoupáme do první zastávky-Vekslu. Nová dřevěná čekárna na kraji lesa a přístřešek se stolem a lavicemi. Tady zůstáváme chvíli stát. Děti skotačí kolem vlaku, dospělí se dívají dolů do krajiny. Největší ruch je ovšem kolem lokomotivy, kde většina dospělých i dětí se zájmem sleduje práci strojvedoucího a topiče, kteří se s olejničkami, kladívkem a klíči otáčejí kolem parního stroje.

Provozní údržba stroje na zastávce Veksl


Parní stroj "pětky" - téměř jemná mechanika

Dochovaný původní osobní vůz

A zas jedeme. Jeden oblouk za druhým, "kloubovka", ač se má co činit, hravě překonává těžká stoupání. Maximální povolená rychlost je 25 km/hod. Kolem je zprvu listnatý, později smrkový les, na chvíli se otevře pohled do polí k jakési vesnici. Potom se vnoříme do hustého mlází, přejedeme jakousi klesající silničku a je tu opět dřevěná čekárna a na stromě přibitý jízdní řád.
Nová Ves u Kunčiny - konečná. Koncový úsek na Hřebeč zatím není provozován. Hřebečský důl je zatopen a pece zbourány, ale se znovuzprovozněním zbytku trati se do budoucna počítá v souvislosti s připravovaným otevřením hornického muzea.
Na zastávce se také nachází výhybna, kde lokomotiva objede soupravu a my se zatím vydáváme pár desítek metrů do lesa, kde se ve svahu otvírají vrata zachovalého portálu dnes již zasypané štoly Hugo Karel. Zde zřejmě sláva mladějovských dolů započala. Nejprve se tu těžilo uhlí, pod ním bylo později objeveno ložisko lupku. K dopravě horníků na pracoviště a vytěžené horniny na povrch sloužili nejprve koně, později byly zakoupeny motorové lokomotivy. Dnes zde kromě dřevěného přístřešku před portálem a základů jakéhosi zbořeniště není k našemu zklamání nic, ale připravuje se položení části kolejí před vrata a vystavení asi dvou důlních vozíků a instalace informačních tabulí se zajímavostmi o těžbě.

Zasypaná štola Hugo Karel


V zastávce Nová Ves před zpáteční jízdou

Pomalu klesáme serpentinami po vrstevnici dolů k Vekslu a Mladějovu. Průvodčí zaujímají místa u ručních brzd. Zatímco cestou nahoru byly na rovinkách nárazníky na sobě a na stoupáních se často ozvalo mocné trhnutí, teď jsou nárazníky přilepené téměř celou cestu k sobě a průvodčí musejí občas točit klikami. Sotva v Mladějově vystoupíme, hned je tu průvodce a zve nás na prohlídku dalších zajímavostí. V prostorné hale se nachází další železniční expozice-motorové lokomotivy.
Spojnicová lokomotiva BN 60 H, která dostala motor LIAZ a musela proto dostat i novou kapotáž, malá spojnicová lokomotiva FD, pocházející z bývalé NDR, zapůjčená Ekotechnickým muzeem v Praze-Bubenči a důlní lokomotiva DH 70 s osobním vozem, kterým se v dolech dnes dopravují horníci k místu těžby. Všechny lokomotivy jsou provozuschopné, pouze s lokomotivou FD se bohužel jezdit nebude, protože jde o jediný stroj na našem území a tudíž je velmi vzácný, navíc by jeho údržba byla asi dost náročná, protože k němu nelze sehnat rezervní součástky.

Expozice motorových lokomotiv - FD a DH 70


Lokomotiva BN 60 H

V bývalých garážích je instalována tzv. rustikální expozice. Když se místní obyvatelé dozvěděli, že v bývalém závodě má vzniknout jakési muzeum, navozili z půd a stodol všechno, co doma nepotřebovali a vznikla z toho pěkná expozice starých vah, kočárků, čistících mlýnků na obilí, šrotovníků, ale i žebřiňáků a bryček. V další garáži jsou k vidění historické motocykly a traktory. Ale ve fotoaparátu mi bliklo - a došly baterie. Škoda. V koutě stojí vyorávač brambor zvaný "čert". Kdo ví, možná že pochází zrovna od bývalé čelákovické firmy Červinka a Čihák.

Rustikální expozice - historické kočárky

Traktor Svoboda, připomínající monstrum plné koleček a stacionární motor Slavia Diesel jsem měl možnost vidět v akci na nedávném "Dni rotujících setrvačníků" v Bubovicích. Traktor Zetor 25, pamatující ještě počátky tzv. kolektivizace našeho zemědělství je možno občas potkat v několika málo exemplářích na našich vesnicích ještě dnes a traktory Zetor Super 50 dosud spolehlivě slouží v lunaparcích a cirkusech. Naše poslední kroky vedou do dílny, sousedící s výtopnou. Tady se provádějí opravy lokomotiv. Dílna je vybavena soustruhem, frézou nůžkami, bucharem i autogenem, je vidět, že spoustu věcí si tu lokomotivní čety musejí zhotovit samy. Uprostřed dílny stojí motorová lokomotiva BN 30 R, která si dobíjí baterie, za ní parní "kloubovka č. 1 s odstrojeným kotlem a dýmnicí. Poslední parní lokomotiva - BS 80, je zcela rozebrána, uprostřed dílny stojí na kozách jen rám a venku budka. Z fotoaparátu zkouším po krátké pauze "vyždímat" co se dá. Baterie vystačily na dva snímky. Stísněné podmínky dílny mi nedovolují pořízení zrovna nejlepšího snímku.

Průvodce u motorové BN 30 R a parní"jedničky"


Posledním exponátem je zajímavá drezína vlastní stavby, s jednonápravovým přívěsem.

Na závěr si ještě v útulném bistru "U tří borovic" dávám klobásku a desítku Litovel a je čas na cestu k domovu. Ale nebude to návrat do České Třebové, nýbrž pokračování směr Moravská Třebová-Chornice-Boskovice-Skalice nad Svitavou. Je jen škoda, že cestou už nemám čím fotit. Za Moravskou Třebovou podjíždíme hlavní silnici Hradec Králové - Olomouc a v Chornici, kde 40 minut čekáme na vykřižování s protijedoucím vlakem, se trať dělí na dvě větve - směr Prostějov a směr Skalice nad Svitavou. Skalická trať, v bývalém časopise Železničář zvaná " trať, kde jezdí vlaky s vůní obilí" byla dříve proslulá hlavně provozem prostějovských parních lokomotiv ČKD řady 433.0 z roku 1948. Jako poslední dojezdila v roce 1981 lokomotiva 433.001, přezdívaná "Skaličák", která ještě nějaký čas sloužila v Brně jako vytápěcí kotel, později byla opravena a dnes slouží v depu Brno-dolní jako provozuschopný muzejní exponát k vozbě nostalgických vlaků.


"Skaličák" ČKD řady 433.001

Ve Velkých Opatovicích se naproti pěkně vybílené, moderní, ale hezké staniční budově zvedají obrovské budovy veliké šamotky, k níž dříve patřil možná i mladějovský provoz. Široké rampy přeplněné vysoko narovnanými paletami cihel všech možných velikostí. A pak zas zelené louky, žlutá strniště, mírné svahy a zaoblené kopce opodál, porostlé hustým smrkovým lesem. Je pod mrakem, zatím i teplo, ale krajina pojednou potemněla a zešedla, vzdálené kopce se schovávají jako pod záclonu za širokou clonu deště. Poblíž Boskovic zakrátko vjíždíme do pěkného lijáku. V Boskovicích, které jsem měl možnost navštívit v lété 1983 a v září 1991, se nachází pěkný zámek a synagoga. Dnes však je lepší zůstat ve vlaku. Pod clonou deště klesáme do údolí Svitavy, kterou přejedeme po krátkém mostě, za nímž se objeví zachovalá budova staré nádražní vodárny a vjíždíme pod trolej ve zmodernizované stanici Skalice nad Svitavou na hlavním tahu Brno - Česká Třebová. Před deštěm chrání kryté nástupiště i pohodlná, krytá lávka nad kolejištěm. Z lesů a kopců stoupá pára. Po půlhodině u druhého nástupiště skřípou brzdy rychlíku "Macocha" Brno hl.n. - Praha hl.n. V půl osmé večer končí můj poslední letošní "vlakovandr" v pokoji u počítače, kam ukládám fotografie a dávám se do psaní. Tak na shledanou napřesrok na dalších cestách!



































 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 bandwidth | Web | 18. června 2015 v 15:20 | Reagovat

family pujcka :-?

3 unattackable | Web | 21. června 2015 v 10:25 | Reagovat

pujcky 250000 [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama