Nejdelší českou lokálkou (nejen) za svatým Maurem.

13. listopadu 2011 v 18:58 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

Nedávno jsem měl u kamaráda Luboše Krause, vlastnícího bohatou železniční videotéku, možnost shlédnout další kazetu z tematického souboru "Kouzlo lokálek", na níž moji pozornost upoutal dokumentární film o zajímavé a velmi hezké trati Rakovník - Bečov nad Teplou, jejíž menší část jsem si projel před čtyřmi lety, 5.8.2005, při návratu z cesty "Údolím Střely za Cisterciáky do Plas". Dnes je 4.8.2009 a já mám 47. narozeniny, ale matka je v nemocnici a na nějaké oslavy nemáme s otcem náladu. Místo oslavy si tedy udělám "vlakovandr" do západních Čech, při němž si projedu druhou část jmenované trati.

Jak jsem se u kamaráda dozvěděl, jde o nejdelší lokálku u nás. Její délka dosahuje úctyhodných 88 km, tedy jako trať z Českých Budějovic do Volar! V půl šesté rýno spěchám ranním vlakem na pražské Masarykovo nádraží, kde přesedám v 7 hodin na rychlík směr Rakovník. Jaké však je moje rozčarování, když v Rakovníku na nádraží zjišťuji, že lokálka v 8.39, s níž jsem měl v plánu pokračovat dál, jede dnes jen do Žlutic a další přímý vlak jede až v 10.38! Nu, co naplat, kupuji si tedy v tra- fice "Svět železnice" a jdu si do blízkého parku číst, ale po chvíli mě napadá, že by bylo škoda dvou hodin nevyužít raději k prohlídce města. V roce 1996 jsem zde byl na zájezdě s církví Bratrskou a prošli jsme náměstí,které se nám líbilo, i zmíněný park. Poblíž náměstí se nachází část městského opevnění a brána, za níž láká k návštěvě budova muzea T.G. Masaryka a kostel sv. Bartoloměje.

Rakovnické městské opevnění


Muzeum TGM


Kostel svatého Bartoloměje

V muzeu se nacházejí dokumenty a vzpomínky ny prezidenta T.G. Masaryka a ukázky z výroby kachlů, která má v Rakovníku dlouholetou tradici. Nachází se tu velký závod Rako, který proslul výrobou ozdobných kachlíků a kamen. Dnes se zde vyrábějí obkladové materiály. Rakovník proslavila ve světě i výroba mýdel a pracích prášků v proslulé firmě Rakona. V místech dnešního autobusového nádraží se kdysi nacházel i cukrovar. V muzeu najdeme také obrazovou galerii. Přírodu, kromě fotografií, vycpaných zvířat a ptáků, reprezenzují i akvária se šesti druhy ryb a terária s mloky a hady.

Rakovnické náměstí

Neplánovaná zastávka tedy nakonec přišla vhod. Cestou zpět na nádraží objevuji poblíž ještě botanickou zahradu, ale na tu již není čas. Po půl jedenácté by měl přijet další rychlík od Prahy, ale má dvacet minut zpoždění a tak naše osmsejedenáctka na něj musí počkat. Před jedenáctou se konečně loučím s Rakovníkem. Vůz řady 811 mě překvapil vysokými opěradly s opěrkami hlavy. Je plný, ale většina lidí vystupuje v Jesenici a v Blatně u Jesenice. V zastávkách vůz staví pouze na znamení. Některé jsou prázdné, takže zpoždění bude brzy dohnáno. Dokonce i malá nádraží jsou již degradována na zastávky a zbavena veškerého personálu. Trať se kroutí jakoby zapomenutým krajem lesů a mírných kopečků tu doleva, hned zas doprava, dlouho se protahuje smrkovými a smíšenými lesy. Podle trati stojí dnes již vzácné telegrafní sloupy s telefonními dráty. Malé vesnice, zlátnoucí pole obilí, průmysl zastupují jen občas pily se skládkami dřeva. Mezi stromy se najednou objeví silnice s kamiony a autobusy-zřejmě hlavní tah Praha - Karlovy Vary. Z nádraží v Protivci, odkud vybíhala lokálka do nedalekého Bochova, kde přecházela jmenovanou silnici, je jen zchátralá budova se zatlučenými okny. Osobní doprava na bochovské trati skončila roku 1997 a nějaký čas byla nahrazována i osobním automobilem Škoda 1203. Nákladní doprava je zatím provozována dál, protože v Bochově dosud probíhá nakládka dřeva. V obci Chyše vykukuje nad stromy věž opraveného zámku, kde působil jako rodinný učitel a vychovatel i Karel Čapek. Dnešní majitelé rozjíždějí i provoz obnoveného pivovaru. V dnešní době je slavným občanem Chyší žokej Josef Váňa.

Železniční křižovatka Blatno u Jesenice

Nádraží ve Žluticích je jedinou stanicí po Blatně, obsazenou výpravčím. Zatímco nově opravené budovy v Blatně u Jesenice a Chyších dostaly slušivé, žluté fasády, žlutická místo, aby dělala čest svému jménu, dostala fasádu bílou. Potom už se na dlouhé minuty noříme do lesů a poblíž Borku u Žlutic projíždíme i dva kratičké tunely. Ve voze jsme zůstali tři a cesta jakoby dnes neměla konce. Začínám ztrácet pojem o čase a při pohledu do kraje se mi zdá, jako bych jezdil spíš po nějakém obřím modelovém kolejišti. Po poledni podjedeme jakousi hlavní silnici a vlevo se klene most přes řeku Teplou, za nímž se mezi stromy černá otvor tunelu, vedle nějž se bělá strážní domek. Přijíždíme totiž ke trati Mariánské Lázně - Karlovy Vary, která společně s naší tratí tvoří "falešnou dvoukolejku". A lesnatým údolím Teplé, souběžně se státní silnicí od Mariánských Lázní, ve 13.10 odpoledne, konečně vjíždíne do Bečova.

Nádraží v Bečově nad Teplou

Bečov je na lokálce Karlovy Vary - Mariánské lázně asi největší stanicí. Je zde 7 kolejí a dokonce i třímístná výtopna. Ta však dnes slouží k deponování mechanismů traťové údržby. Do počátku druhé světové války po trati jezdily i mezinárodní rychlíky, obstarávající spojení Karlových Varů např. s Ruskem a Nizozemím. Do 90. let minulého století zde sloužily i známé motorové vozy řady 820 (M 240.0). Od loňska provozují České Dráhy dopravu již jen na trati do Rakovníka. Karlovarská trať patří společnosti VIAMONT a.s., provozující osobní dopravu moderními německými vozidly - třídílnými motorovými jednotkami řady VT 39, zvanými "Regio-Sprinter". Už se těším, jak se svezu. Ale čas pokročil, honem do města.

Bečovský hrad a zámek

Malebné městečko o 1025-ti obyvatelích, vzniklo na vysoké skalnaté ostrožně nad ústím Dolského potoka do řeky Teplé. Tento název dokazuje, že se zde nacházela ještě před německou kolonizací slovanská osada. Od roku 1357 je Bečov městem s těsným propojením na hornickou činnost ve Slavkovském Lese (cín). Na začátku 14. století zde byl Rýzmberky vystavěn hrad, jehož nejvýznamnějšími majiteli byli Pluhové z Rabštejna, kteří jej nejen přestavěli, ale i rozšířili. Hrad je spojen se zámkem, který v barokním slohu nechal postavit Dominik Ondřej z Kounic a Rittersberka. Na hrad se ale já, stejně jako mnoho dalších turistů, podívat nemohu, protože prochází velkou rekonstrukcí. Nevadí, je otevřen aspoň zámek. Prohlídka začíná za hodinu, koupím si tedy v malém krámku pár housek a aspoň se trochu najím, protože během dlouhé cesty mi vyhládlo a pro poctivě pracujícího našince není radno se stravovat v restauracích v blízkosti hradů a zámků, kam jezdí mnoho cizinců, protože ty jsou proslulé hlavně drahotou. V muzeu vedle radnice objevuji expozici starých motocyklů a hraček, to nesmím nechat bez povšimnutí!

V expozici "Česká hračka" jsou vystaveny převážně staré i současné dřevěné hračky a loutková divadla. Přesto hned vedle dveří nacházím i zachovalý parní strojek, který sloužil možná jako školní pomůcka, nebo si s ním hráli synkové nějakého zámožného podnikatele...kdo ví. Od řemenice setrvačníku je poháněno dynamo z jízdního kola, k němuž je drátkem připojena malá žárovička, která se po zatopení pevným lihem a rozběhnutí strojku rozsvítí. V expozici motocyklů jsou vystavena i historická jízdní kola a dokonce i pěkně, detailně propracovaný model jakéhosi starého automobilu-kabrioletu.

Česká hračka - kouzelné dřevěné figurky


Loutkové divadlo


První jízdní kolo na našich silnicích - draisina (drezína)


...a kouzlo stařečků-motocyklů



Expozice se mi moc líbila, ale už je čas jít na zámek, jehož dominantou je osmiboká nárožní věž.
V první místnosti obdivuji pěkně vyvedený, velký model celého zámku i hradu, zhotovený z písku, lepenky, dřeva a obarvených pilin partou trestanců z věznice v nedalekém Horním Slavkově. Ovšem kromě interiérů tu je ještě jeden okruh-nejcennější památkou, vystavenou na zámku je zlacený, barokní relikviář s ostatky svatého Maura-křesťanského kněze, popraveného mečem zřejmě na konci 3. století. Relikviář byl objeven pod podlahou zámecké kaple v roce 1975 a jeho hodnota je nevyčíslitelná. V několika místnostech se lze seznámit s historií relikviáře a s postupem restaurátorských prací, různými technikami i ukázkami jiných relikviářů, používaných v katolických kostelích. Z focení tady ovšem není nic-všude jsou výstražné cedule a kamery.

Po zdařilé prohlídce pořizuji z nevelkého, ale hezkého zámeckého parku ještě pár fotografií a jdu se poohlédnout po něčem k jídlu, protože mi docela vyhládlo. Je v malém městečku ještě něco mimo dvou drahých restaurací? Na malém, tichém náměstíčku ve svahu nedaleko muzea motocyklů a hraček objevuji zahrádku a pivnici. Roubený interiér s dubovými stoly a lavicemi skýtá příjemný chládek. Je tu prázdno, jen u jednoho stolu se baví čtyři muži- místní obyvatelé. Mají tu vůbec něco k jídlu? Sekaná, guláš, tlačenka s cibulí... Výběr není velký, ale nakonec si dávám dršťkovou polévku a je mi fajn. Potom si dávám ještě malou krušovickou desítku a protože čas pokročil, je čas se záhy zvednout a sejít dolů na nádraží.
Na velké a obsazené stanici kupodivu nefunguje ani pokladna. V půl šesté přihrčí "Regio-Sprinter" od Karlových Varů a já dávám Bečovu sbohem. V "Regio-Sprinteru" mě vítá interiér, podobný tramvaji. Jen s tím rozdílem, že je tu WC. Příjemná, černovlasá průvodčí ve žluté blůze a černých kalhotách vybírá jízdné. Poněvadž jde o soukromou společnost, neplatí zde žádné slevy, tedy ani KMB. Nezbývá než si koupit lístek. Bečov-Mariánské Lázně - 33 Kč, to není zrovna špatná cena.
Strojvedoucí je od cestujících oddělen skleněnou stěnou. Sedám si tedy dopředu a pořizuji snímky pohledů na stanoviště a na trať. Otřesy a "hoblování" oblouků jsou stejné jako u našich vozů řady 810.

"Regio-Sprinter" řady VT 39 od Karlových Varů dorazil do Bečova nad Teplou.
Osmsetjedenáctka do Rakovníka se "stydlivě ukrývá" vzadu

Přestože je pozdě odpoledne, je vůz dost zaplněn - pěkné a teplé počasí dosud láká k pozdním výletům a procházkám. Ale i tak se pro nové příchozí ještě dost míst najde. Kolem se mihne městečko Teplá s věžemi známého kláštera. Bohužel, na ten už mi nezbyl čas, tak snad někdy jindy. A je čest hodin večer. Slunce nad Slavkovským Lesem se začíná sklánět k západu a protahující se stíny dělají krajinu zádumčivější a ještě hezčí, kopce a lesy dostávají nazlátlý nádech. Po šesté sjíždíme ostrými oblouky a zářezy do Mariánských Lázní. Pěkné nádraží se změnilo ve velké staveniště. Budova je ukryta pod lešením, sneseno je i historické zastřešení nástupišť, kolejiště ovládly bagry a autojeřáby. Jediný vlak, který sem ještě zajíždí, je karlovarská lokálka. Všechny ostatní vlaky do Chebu i Plzně nahrazují autobusy. Brzdíme na dočasně zaslepené koleji u zbytku prvního nástupiště a jde se ven, na ulici, kde skoro neslyšně, jako by se na nádraží nic nedělo, dál zastavují nové, nízkopodlažní trolejbusy. V půl sedmé konečně vyrážíme.
Autobusy jsou poloprázdné, provoz na plzeňské silnici slábne, jede se dobře. Po dvanácti kilometrech ukolébávající jízdy borovými lesy a kolem zádumčivých rybníků sjíždíme do Plané u Mariánských Lázní, kde už čeká pražský rychlík. Odjezd byl plánován na 7.10, ale místo toho vlak odjíždí s pětiminutovým zpožděním.
Trať prochází velkou modernizací. Byl položen nový svršek, vydlážděné odvodňovací žlábky, postaveno nové trolejové vedení, zpevněny svahy, dokončují se opravy mostů a propustků. Počítalo se i se zdvojkolejněním, ale druhá kolej byla položena jen z Plzně do Pňovan. Dál byla
zdvojkolejněna jen zastávka Brod nad Tichou. Na trati je dosud povolena nejvyšší rychlost 100 km/hod., ale zatím se "ploužíme" sotva čtyřicítkou. Navíc vlak mimořádně zastavuje v odlehlé stanici Pavlovice, jen kvůli výstupu nějakého nádražáka, čímž nasbírá dalších pět minut zpoždění navíc. Nad Slavkovským lesem už se šeří. Před Plzní se konečně trochu rozjíždíme, ale z Rokycan už se zase ploužíme čtyřicítkou. A je tma, která jako by dlouhou cestu ještě víc protahovala.
V rozkopané staveniště se, změnilo i nádraží ve Zdicích. Buduje se nové nástupiště a podchod, kolejiště je vytrháno a rovnáno štěrkové lože pro nové. Jediná kolej zbyla pro nás. Hodinky se už blíží k desáté, když se za okny mihnou světla Radotína a kolem přibývá světýlek-konečně Praha! Podaří de mi po desáté stihnout hradecký rychlík a svézt se aspoň do Vysočan, nebo mě čeká nebezpečná pěší cesta ohavným "Šervůdem" (Vrchlického sady) kterému se většina chodců v tuto dobu raději vyhne? Na Smíchov přijíždíme s desetiminutovým zpožděním a dalších pět minut stojíme ještě ve vinohradském tunelu. Ale nakonec všechno dobře dopadá. Brzdíme u čtvrtého nástupiště a hradecký rychlík tu ještě stojí, dokonce u téhož perónu-sláva!
Konečně se svezu také po "Novém Spojení". Proplížíme se po estakádě nad Masarykovým nádražím, zahučí to v novém tunelu pod Vítkovem a dole už svítí obrovské "zlatnictví" světel a světýlek. Škoda, že u nás rychlíky již nestaví, půlhodina čekání na vysočanském nádraží jako by se ještě protahovala. Touha po domově a posteli je jako magnet. Před jedenáctou večer konečně kráčím ztichlou, vylidněnou ulicí k domovu. Dobrou noc!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama