Na jižní Moravu (nejen) za Alfonsem Muchou

16. října 2011 v 18:22 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Konečně mi nastává očekávaná dovolená. Nezačíná však nejlíp. Matku odvezli do nemocnice s těžkými bolestmi kloubů a nikdo neví, co jí vlastně je. Doma na mě i na otce všechno padá. Nejlepší by bylo vše zaspat, což ovšem není možné, tak jediným osvědčeným prostředkem je práce na zahrádce a pokud nepomáhá už ani ta, zbývá jediné - vsednout do vlaku a odjet alespoň na den někam daleko. Volím tedy jih Moravy, kde je dosud dost zatím neprojetých tratí, které by mohly obohatit mou "sbírku".
28. 7. ráno tedy vstávám už před čtvrtou hodinou ráno a mířím na jiřinskou zastávku, odkud se před pátou, prvním ranním osobákem vydávám do Nymburka, kde budu přesedat směr Kolín. Překvapilo mě, že zde jezdí dokonce ještě jedna tzv. "klasická souprava" (vozy s lokomotivou). Vlak veze dvousystémová lokomotiva Škoda řady 371.001 zvaná "bastard", kterou by člověk čekal spíše na nákladních vlacích a rychlících, směřujících z Prahy do Německa. Z Nymburka bude vlak pokračovat úvratí jako spěšný do nedalekých Poříčan, odkud se po trati 011 vrátí přes Český Brod a Úvaly do Prahy.
Nad Kolínem už nesměle vykukuje slunce, když ke 3. nástupišti přiráží slovenská dvouproudová "gorila" (u nás "krysa") Škoda řady 350.008 s poloprázdným vlakem EC 345 "Avala" Praha - Bělehrad a za několik okamžiků už nabíráme rychlost na koridoru k Pardubicím a České Třebové, kde se uhneme směr Brno.

"Avala" přijíždí do Kolína -moje dovolená právě začíná


Středem mého zájmu je tentokrát trať Brno - Moravský Krumlov, která je první částí zamýšleného okruhu Brno-Břeclav- Hrušovany nad Jevišovkou-Brno. Projet ovšem naprázdno celou trať bez zastavení a návštěv pamětihodností a zajímavostí, kterých je na ní dost, by bylo škoda a stavit se ve Valticích, Mikulově i Krumlově časově nelze, tak jsem si okruh rozdělil na dvě části-první povede do Moravského Krumlova a dolní část přes Mikulov si projedu při jiné příležitosti. V Brandýse nad Orlicí zamáváme známénu rehabilitačnímu ústavu a pomníku, připomínajícímu, že v letech 1574-77 se zde skrýval J.A.Komenský a napsal zde "Labyrint světa a ráj srdce". Za Brandýsem mineme asi poslední původní strážní domek, pamatující ještě slavné doby Severní státní dráhy a Jana Pernera, stejně jako budova zastávky Ústí nad Orlicí-město.
V České Třebové nastává zpoždění. Při přesunu soupravy z odstavných kolejí k nástupišti pro jakýsi osobní vlak došlo k vyšinutí dvou vozů. Vzadu za nástupišti se činí posádka nehodového vlaku. Po deseti minutách couváme zpět na orlickoústecké zhlaví, úvratí najíždíme na ranžír a celé nádraží objíždíme oklikou. Ve Svitavách zastavilo dokonce i protijedoucí Pendolino řady 680, čekající zřejmě na volný vjezd do Třebové. Potom už opět nabíráme rychlost pod letovickým zámkem, mihne se Skalice nad Svitavou a Blansko, brána Moravského krasu a jsme v kraji lišky Bystroušky. Poblíž Blanska se nachází Kateřinská jeskyně a naše nejhlubší propast - Macocha. V Blansku se nachazí proslulý výrobce vodních turbin ČKD a bývalá pobočka adamovského ADASTu, kde se vyrábějí knihařské stroje - řezačky na papír. Protáhneme se dvěma tunely a je tu Adamov. Pod tratí se bělají budovy bývalého závodu ADAST. Původně se zde vyráběly lokomotivy. Dvě z nich jsou uchovány a slouží k nostalgickým jízdám. Parní 423.421 v Ostravě a elektrická E423.001 v Táboře. Donedávna se zde vyráběly i tiskařské stroje. Také jsem na některých pracoval. V dobách největší slávy čelákovické tiskárny jsme z adamovského ADASTu měli kompletně vybavenou ofsetovou strojovnu.
Ofsetová pětibarevka ADAST Dominant 855
pro tisk časopisů, omalovánek a prospektů do formátu A2

Maloformátová ofsetová jednobarevka ADAST Dominant 514
pro tisk vizitek, brožur, letáků a tiskopisů do formátu B3

Porevoluční výroba tiskařských strojů byla soustředěna do závodů ve Cvikově a Dobrušce a dnes v Adamově funguje výroba železničních modelů ADA-PLASTIK - historických osobních vozů v měřítku H0. Za starých časů se v Adamově a okolí provozovalo i hutnictví železa. V okolních lesích se dosud nacházejí zbytky vysokých pecí, z nichž nejzachovalejší jsou dnes upravené jako technická památka.

Pozůstatky vysokých pecí u Adamova

Při pohledu na osluněné stráně, porostlé listnatým lesem a pod nimi zákruty řeky lemované vrbami a olšemi, se mi vybaví ukolébávající píseň Petra Rezka, opěvující krásy zdejšího kraje:
"Zpívám píseň o setkání,
zpívám píseň laskavou.
S písní lesů, vod a strání
bloudím řekou Svitavou."
Zamáváme kostelíku v Babicích nad Svitavou, prohučíme posledními dvěma tunely u Bílovic nad Svitavou a už se protahujeme podjezdem havlíčkobrodské trati - z lesů a kopců vjíždíme do rozlehlého ranžíru sezařovacího nádraží Brno-Maloměřice. Protáhneme se ještě nádražím Brno-Židenice a kolem změti továren a vleček vjíždíme do brněnského hlavního nádraží. Než se mi podařilo doběhnout ze třetího nástupiště na šesté, osobní vlak směr Hrušovany nad Jevišovkou mi ujel. Do odjezdu dalšího zbývá hodina.
Na tratích v okolí Brna letos skončil provoz další "motorové legendy" - motorových vozů 850, zvaných "krokodýli" všechny osobní a spěšné vlaky vozí známá "kvatra" MSV řady 842 s motory LIAZ.. Některé sólo, jiné s novým řídicím vozem řady 954 či původním "dlouhým Balmem" řady Bmx. Jedna taková souprava už čeká u šestého nástupiště i na mě.
Slunce začíná připalovat, když konečně vyjíždíme z Brna. Až do Horních Heršpic závodíme, či spíše jedeme těsně vedle sebe s osobním vlakem směr Břeclav, vedeným střídavou lokomotivou Škoda řady 242, zvanou "plecháč". Nádraží v Brně-Horních Heršpicích je jedním velkým staveništěm. Budují se nové náspy, mosty, podjezdy a nové nájezdy na tratě směr Kojetín, Veselí nad Moravou a Střelice. Osobním vlakům zůstalo vyhrazeno pět kolejí. Uprostřed kolejiště vyrostla jakási modrá, dlouhá hala, nejspíš pro bodoucí novou mycí linku na soupravy. Před halou místního depa stojí historické motorové vozy Tatra řad M 131.1463 a M 262.018, přestěhované nedávno z bývalého depa v Břeclavi (které připadlo ČD Cargo), kde zajišťovaly víkendovou vozbu turistických vlaků Břeclav - Lednice. Vozidla dosud na lokálce slouží, ale jejich návoz do Břeclavi se dost prodražuje a je otázkou, jak dlouho se tedy muzejní provoz na trati podaří udržet.
Vyjíždíme z Horních Heršpic, podjedeme pražskou dálnici D1 a mezi zahrádkami a ovocnými sady projíždíme obcí Troubsko a míříme ke Střelicím, kde se dvoukolejná trať dělí na dvě jednokolejné-do Hrušovan nad Jevišovkou a Jihlavy. Pěkně udržovaná staniční budova a částí nástupiště dosud krytou stromy vyšla nedávno i jako vystřihovánka v měřítku H0. Ve stanici byly ještě za provozu muzejní parní lokomotivy řady 354.1217 natočené i některé scény oblíbeného seriálu "Četnické humoresky".

Nádraží Střelice - dějiště některých scén "Četnických humoresek"

Za stanicí pokračuje jihlavská trať rovně po opěrné zdi k Zastávce u Brna, Rosicím u Brna, Kralicím a Třebíči, zatímco my klesáme levotočivým obloukem do lesa a míříme na jih. Protáhneme se dvěma tunely a vyjedeme do hezké krajiny lesů a malebných vesniček, stulených mezi kulatými kopečky osetými zlátnoucími poli obilí nebo porostlými zelenými loukami, jako mezi barevnými polštáři. Tady se hezky pojede. Silůvky, hezká malá stanička, degradovaná na zastávku a počmáraná jako donedávna naše nádraží. Po Silůvkách následuje křižování v Moravských Bránicích, odkud vybíhá také krátká lokálka do nedalekých Oslavan, vedoucí přes Ivančice - rodiště slavného herce Vladimíra Menšíka (+28.5.1988).
Budova stejná jako ve Střelicích, na zhlavích dosud spolehlivě slouží mechanická návěstidla. Kousek za Moravskými Bránicemi následuje pěkný zážitek v podobě jízdy přes známý ivančický viadukt, vysoko nad rozlehlým, zelenajícím se údolím řeky Oslavy. Původní viadukt byl dlouho zachováván jako technická památka, ale jeho stav se přes veškerou údržbu stále horšil, až musel
být sešrotován a zachována zůstala jen část s jednou podpěrou na bránické straně.

Jízda přes ivančický viadukt a technická památka v podobě části původního mostu

Za ivančickým viaduktem se vnoříme do lesů. Jeden oblouk střídá druhý, protáhneme se dalšími dvěma tunely a konečně zastavujeme v mém dnešním cíli - Moravském Krumlově.
Šedá, veliká budova se širokým, čistě uhrabaným, písčitým nástupištěm, za kolejištěm nějaký průmysl. Za budovou nějaké křoví a pole, u blízkého přejezdu dva domky. Kde je město? Ale vedle staniční budovy už čeká také autobus a jak se posléze ukáže, do města není daleko. Stočíme se doprava mazi pole obilí a řepky, potom se asi po kilometru objeví pár novostaveb a vilek se zahrádkami, za nimiž se tyčí jakási čtverhranná budova s věžemi na rozích, která je vidět i po chvíli, když sjíždíme s kopce do úzkých ulic a zajíždíme na prostranné náměstí. Obejdu náměstí a scházím úzkou uličkou k zámku.
Renesanční zámek byl přestavěn v letech 1557-1562 podle plánů italského stavitele Leonarda Gara de Bisono z kamenného hradu, který vznikl ve 13. století na místě dřevěného župního sídla. Roku 1762 nechal Karel Josef Lichtenštejn postavit zámeckou kapli a jeho manželka Eleonora z Oietingenu u zámku založila anglický park. Po II. světové válce byl zámek znárodněn a sloužil různým podnikům jako kanceláře a sklady. Dnes je přístupný pouze rytířský sál, kde je vystavena kolekce obrazů Alfonse Muchy, zvaná "Slovanská epopej". Jedná se o kolekci dvaceti monumentálních pláten, na nichž jsou zachyceny výjevy z dějin slovanských národů. Ke každému obrazu má mladá průvodkyně připraven poutavý výklad. V menší místnosti je k vidění ještě malá expozice, věnovaná pobytu lékaře Paracelsa a filatelistická encyklopedie s pěknými známkami s obrázky zvířat. Jinak zámek oůsobí spíše omšelým dojmem a zdi již dlouho volají po nových fasádách. Ale kde na ně vzít?

Zámek Moravský Krumlov


Jak jsem se tu dověděl, budova se čtyřmi věžemi, která se tyčí nad městem a tvoří jeho dominantu, je barokní kostel sv. Floriána, vystavěný v letech 1695 - 1697. Svatý Florián je ochránce před ohněm, a proto lze předpokládat, že kostel vznikl jako připomínka velkého požáru, který poničil město v roce 1695. Za napoleonských válek kostel zpustošilo francouzské vojsko a obnoven byl až roku 1834. Jeho nynější podoba je výsledkem rekonstrukce, provedené koncem 20. století.
Po obědě v místním bistru se vydávám po modré značce k nádraží, které by mělo být asi 2,5 km daleko. Nejprv sejdu s kopce do pěkného, úzkého údolí, kterým se klikatí a celé centrum obloukem obtáčí říčka Rokytná. Mezi zahrádkami nacházím můstek a úzkou pěšinku, po níž stoupám lesem do prudkého kopce, potom po vrstevnici, pode mnou se klikatí úzký potůček. Informační tabule mě informuje, že jde o naučnou stezku přírodní rezervací "Krumlovsko-rokytenské slepence".
Konečně jsem nahoře. Pořizuji ještě snímky kaple sv. Floriána z druhé strany a fotím výhled na město. Ani se mi z hezkého místa nechce, ale na nádraží je to už jen kousek.

Dominanta města - kostel sv. Floriána


Svatý Florián - patron hasičů

Za necelou půlhodinu je tu motorák řady 842 s řídicím vozem řady 954 a stejnou trasou jako jsem jel dopoledne, se vracím do Brna. Brněnské hlavní nádraží má železničním "fajnšmekrům" obvykle vždycky co nabídnout k fotografování. Ať už bohato flotilu místních pestrobarevných "brejlovců" řady 754 či střídavé jednotky řady 560, známé střídavé lokomotivy řady 242 zvané "plecháče", "laminátky" řady 230, nebo nejmodernější rakouské elektrické lokomotivy Taurus řad 1116 a 1216, které vozí vlaky vyšších kvalit mezi Prahou a Vídní. U 6. nástupiště, odkud jsem dopoledne vyjížděl, se k mému překvapení objevil asi poslední motorák řady 850, nejspíš zaskakující v případě poruchy za vozy řady 842.

Nejmodernější elektrické lokomotivy- "eso" a "Taurus"


...a asi poslední brněnský provozní "krokodýl"- 850.021


Bratislavská "gorila" 350.011 přiváží do Brna expres "Jadran"

Konečně přijíždí expres "Jadran" Split-Praha hl.n. Vozy chorvatských železnic skýtají maximální pohodlí-předsuvná sedadla, posuvné podhlavníky, druhá třída vypadá spíš jako první. Všude je vzorně čisto, vlakem projíždí prodavačka občerstvení s vrchovatě naloženým vozíkem. Na konci vlaku si na dvoupatrovém plošiňáku někteří cestující vezou i svá auta. To je cestování na úrovni! Dík tomu, že je všední den, je vlak poloprázdný, místa dost. Vycházím na chodbičku a z okna točím se svým digitálním fotoaparátem video-sekvence kostela v Bílovicích nad Svitavou, letovického zámku a jiných zajímavostí.
Příjemný pán v červené košili si všímá mého natáčení. Dá se se mnou do řeči a ukazuje a doporučuje mi další zajímavá místa kolem trati. Když řeč přijde mj. i na trať Zábřeh na Moravě - Olomouc ukáže se, že jde o strojvedoucího z České Třebové. Tak si pěkně povídáme a je jen škoda, že máme málo času - můj spolucestující se už chystá vystupovat, protože Česká Třebová je již na dohled. Opět pomalá jízda přes ranžír, ranní výluka dosud trvá. Parta traťováků opravuje poškozené koleje a my se suneme kolem reléového stavědla a centrálního železničního šrotiště.

Českotřebovský lokomotivní hřbitov

Tak jako v České Lípě kdysi parní lokomotivy, tak i tady končí svou životní pouť spousta známých, teď pro změnu motorových i elektrických lokomotiv. Najdeme tu chátrající vraky rychlíkových brejlovců" ČKD řad 753, 754 i 750, ,mohutného sovětského "sergeje" řady 781, zubožené torzo kdysi pyšné, pestrobarevné "laminátky" Škoda řady 230 a plno dalších, kdysi pěkných strojů. Zato při posunu úvratí do osobního nádraží mě řeká velké překvapení v podobě provozního, dnes již vzácného "čmeláka" ČKD řady 771.172.

Zubožené torzo donedávna elegantní "laminátky" Škoda řady 230

...ani mohutný "sergej" Lugansk řady 781 se už nerozjede


"Mračoun" ČKD řady 751 s "Karkulkou" TSM řady 726


Velkým překvapením byl nově zprovozněný "čmelák" ČKD řady 771.172

Potom už nás nová betonová estakáda navede do Dlouhé Třebové, za Brandýsem nad Orlicí nabereme rychlost a stošedesátkou svištíme dolů k Pardubicím a Kolínu, mému poslednímu přestupu. Dnes ale ještě domů nepojedu. Na noc zůstanu u přítelkyně Zdeňky v blízkých Veltrubech a zítra se společně vydáme na další trať, tentokrát na jednu malebnou lokálku na Českomoravské vysočině.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama