Českomoravskou vysočinou od Karla Havlíčka ke Hliníkovi

18. září 2011 v 19:38 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Je chladné ráno a všude se válejí mlhy, když se Zdeničkou přesedáme v Kolíně do ranního brněnského rychlíku. Za Kutnou Horou už se mlhou nesměle proklubávají první sluneční paprsky - přece jen bude dnes pěkně. Naším dnešním plánem je projetí malebné lokálky z Havlíčkova Brodu do Humpolce a návštěva hradní zříceniny Orlík a netradiční humpolecké atrakce - muzea známého "Hliníka, co se odstěhoval do Humpolce" a proslavil město ve filmové komedii "Marečku, podejte mi pero!"
Když v 8.02 vystupujeme v Havlíčkově Brodě, čeká nás zjištění že vlak do Humpolce v 8.13 dnes nejede a jezdí jen o víkendech. Další jede až v 10.10, co počít? Jdeme se tedy alespoň projít. Klube se krásné ráno a po necelé půlhodině jsme v centru města, za mostem přes Sázavu, u něhož se nachází tzv. "Hnátův" kámen. Hnát byl městský hlásný-zrádce, který měl v r. 1472 za úplatek vytroubit jihlavským měšťanům večer znamení, že brány (tehdy ještě Německého) Brodu jsou ještě otevřeny a tím jim pomoci město napadnout. Zradu se však podařilo včas odhalit a Hnát byl místními ženami ukamenován.

Havlíčkobrodské náměstí s radnicí


Za mostem však na nás čeká i úzká ulice, plná obchodů a velké náměstí s pěkně opravenými, renesančními a barokními domy. Ve výklenku na štítě radnice je vystaven kostlivec, zvaný "Brodská smrt", jenž je údajně kostrou zrádce Hnáta. Na konci náměstí nacházíme kostel Nanebevzetí Panny Marie s raritou - hodinami se čtyřiadvacetihodinovým ciferníkem. Na věž je možno i vystoupit, ta však je v tuto dobu ještě zavřena. Na náměstí nás však upoutává rohová budova Havlíčkova domu, kde dnes sídlí muzeum. Sbírky zahrnují expozici o Karlu Havlíčkovi Borovském. Na prohlídku však je již málo času.
V přízemí se však koná výstava starých motocyklů, tak navštěvujeme alespoň tu. Obdivujeme krásu starých, mnohdy již ze šrotu vytažených a pracně zrenovovaných strojů, které fandové a sběratelé dokázali vrátit na silnici. Některé, jako např. JAWA 250, moped Stadion, skútr Čezeta, lehký motocykl Pionýr, na němž jezdili kluci, sotva vyšli základní školu, či tříkolové vozítko Velorex s koženkovou karosérií, lidově zvané "hadrák" pamatujeme na našich silnicích i my.
A už je nejvyšší čas spěchat zas na nádraží. Naštěstí z náměstí jede autobus. Po desáté hodině už sedíme v motoráčku řady 810 a vyjíždíme do pěkného kraje lesů, luk se stády krav a pěkné přírody. Vůz je plný nějakých důchodců, hovoru a hluku je najednou víc, než je příjemné, ale naštěstí jedou jen do nedaleké zastávky Petrkov. Po půlhodině se s námi dává do hovoru jakási stařenka. Vypráví o místních zajímavostech a ochotně nám poradí i cestu na hrad. V 10.46 konečně vystupujeme do horkého dopoledne v malé zastávce v Plačkově. Mlha je tatam a slunce mocně přikládá pod kotel. Kromě několika štěkajících psů za ploty není nikde vidět živá duše. V zahrádkách kolem pěkných stavení kvete všechno možné. Projdeme opuštěnou ulicí a okreska se stáčí do smíšeného lesa. Tady snad bude trochu stínu. Ale i les sálá horkem. Ztichli i ptáci. Po půlhodině vycházíme z lesa do další vsi - Vilémova, kde se několika místních lidí asi třikrát musíme doptávat na cestu. Na dohled už je Humpolec.
K polednímu dojdeme do další vsi - Rozkoše, která se ukáže být předměstím Humpolce. Tady narazíme na hlavní silnici od Havlíčkova Brodu, ale také na pěkný motorest, autobusovou zastávku a co hlavního-značenou cestu ke hradu! Stoupáme teď už příjemnějším stínem smrkového lesa do kopečka ke zřícenině, kam už zbývá jen kilometr.

Zastávka Plačkov


Zřícenina Orlík


...a já coby nový hradní pán

Výstup na Orlík je odměněn pohledem na Humpolec a okolí

Od hradu se nám naskýtá sice jen částečný, ale i tak hezký, pohled na město pod ním. Na dohled je i dálnice D1 Praha-Brno.
Potom už sestupujeme k motorestu, kde si dáváme dobrý oběd. Velký sál s vyřezávanými staročeskými židlemi je poloprázdný, nekouří se tu a je tu i příjemný chládek. Za výčepním pultem dva mladí kluci. Dávám si vepřový steak s americkými brambory a oblohou, Zdenička hovězí na houbách s knedlíkem, k pití si dáváme kofolu. Už dlouho nám tak nechutnalo. Po obědě zjišťujeme, že autobus jede až v půl třetí. Autostopu neholdujeme, takže nám nezbyde než přečkat hodinu a půl ve stínu autobusové čekárny a povídat si. Potom už nás konečně autobus sváží s kopce mezi zahrady a parky, do čistě umetených ulic a jsme v Hmpolci.

Rodinný pivovar BERNARD - správní budova a prodejna


Jako např. Plzeň, tak i Humpolec proslavilo pivovarnictví. Dodnes zde funguje známý rodinný pivovar Bernard, založený roku 1756. My však nejprve hledáme náměstí, krerému vévodí kostel sv. Mikuláše, při jehož stavbě bylo využito několika architektonických slohů. Zde také můžeme konečně vystoupit na věž. Tady však nastává problém. Dřevěné schodiště je úzké a příkré, působí spíš dojmem žebříku a pro Zdeňku, trpící následky dětské mozkové obrny, je výstup tvrdým oříškem. Ale i to se nám nakonec povede zdolat a jsme odměněni pěknými pohledy na město.
Humpolecké náměstí s kostelem sv. Mikuláše


Interiér kostela sv. Mikuláše


...a pohled do zvonice

Město proslavil nejen pivovar, ale i místní rodáci, jako byl např. antropolog Aleš Hrdlička nebo kazatel a činovník husitského hnutí Jan Želivský. Město proslavil i film "Marečku,podejte mi pero!" známým výrokem Zdeňka Srstky "Hliník se vodstěhoval do Humpolce!". Skutečný Hliník tu žádný nežil ani nežije, ale filmový se stal jakýmsi zdejším "Járou Cimrmanem". V místním infocentru mu bylo otevřeno i malé muzeum, zvané "Hliníkárium" a v blízkém parku dokonce odhalena i pamětní deska jako čestnému občanu města. V muzeu najdeme fotografie a měkteré rekvizity z filmu, fotografie z odhalení desky a za zástěnou, kde najdeme pár židlí, se promítají i scény ze samotného filmu.



..."Tady jsem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky!"- role podlézavého Hujera proslavila Václava Lohniského

Návštěva "Hliníkária" nás dobře pobavila, ale času už je namále. Teď už nás čeká poslední túra dlouhou ulicí, na jejímž konci, obklopeno fabrikami a sklady, se jakoby odstrčené stranou, nachází nádraží. Přívětivá, čistá, na město jako je Humpolec snad jen poněkud nezvykle malá budova, 5 kolejí a pod stromy na druhé straně kolejiště i jednokolejná výtopna, dokonce ještě i se dvěma dýmníky na střeše. Teď jen zbývá otevřít vrata, aby z nich vyjela parní mašinka, jako v "Marečkovi", který se ovšem natáčel v Roudnici nad Labem. Trať končí jakousi hustě zarůstající vlečkou. Po dvaceti minutách už máváme Humpolci a osmsetdesítka nás unáší k Havlíčkovu Brodu, kde stačíme jen přejít na vedlejší, třetí nástupiště a už je tu rychlík z Brna na Prahu a příjemným, slunečným podvečerem v údolí Sázavy spějeme k domovu.

Loučíme se s Humpolcem, ale bylo tu hezky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama