Za Krakonošem se zastávkou u hraběte Šporka - 2.část

20. března 2011 v 17:05 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Po půlhodině už stoupám autobusem po úzké silnici, skryté v lese, pod níž pění Janský potok a po chvíli se objeví pěkně udržované, žluté lázeňské budovy. Autobus se otočí na malém prostranství mezi kolonádou, lázeňským domem "Janský Dvůr" a pramenem a v příštím okamžiku už si padáme do náruče se Zdeničkou.
Nejprv se zastavíme v jejím pokoji ve 4. poschodí Janského Dvora, kde chvíli popíjíme kávu a radujeme se po dlouhém odloučení jeden z druhého.
Podlouhlá místnost s vysokým stropem, dvě postele, psací stůl s nefungující televizí, prostorná skříň a okno, skýtající výhled jen do hustých korun stromů v sousedství autobusové zastávky. K pokoji přiléhá malá předsíňka s ledničkou, záchodem a sprchou.
Zdenička tu je sama, spolupacientka jela na víkend domů. Kde budu dnes spát já? Janské lázně jsem měl možnost navštívit již několikrát a nocleh se vším pohodlím mi poskytla chata "Sola Fide", patřící Českobratrské církvi evangelické.
Chata Českobratrské církve evangelické SOLA FIDE


Dnes však se v chatě koná jakási rekondice a mně poskytne přístřeší nedaleký penzion "Villa" nad Jánským Dvorem. Útulný, prostorný podkrovní pokoj skýtá výběr hned ze čtyř postelí (vybral jsem si tu u ukna), stůl, čtyři židle, konferenční stolek, dvě křesla, k tomu prostorná skříň a záchod se sprchovým koutem - pohodlí pro jednoho skoro až moc. To všechno jen za 250 Kč na noc. Jen výhled není nic moc- dvorek se stoly a lavicemi a koruny stromů, ale to je to poslední, hlavní je, že mám kde složit hlavu.
Nad Evangelickým kostelem

Přes ulici se majestátně vypínají moderní budovy Obchodní akademie pro tělesně postižené-hodně se tu udělalo pro lidi, kteří mají problémy s pohybem a přece chtějí také něco dělat.
Kolem se procházejí pacienti-kulhající, o holi nebo berlích, jiní jezdí na invalidních vozíčcích, děti vozí rodiče na upravených kočárcích. V lázních se léčí dětská mozková obrna, následky dětské obrny či u dospělých následky mozkové mrtvice a pooperační stavy po aplikaci umělých kloubních náhrad či poúrazové stavy. U dětí se tu kromě kloubů a svalů léčí i respirační choroby, jako např. astma.
Dospělí mají k dispozici Lázeňský dům uprostřed náměstí, k němuž přiléhají lázeňské domy Jánský Dvůr a Terra, dětem slouží nedaleká supermoderní léčebna Vesna.
Koleje do lázeňského města sice nevedou, ale pro drážní fandy a cestovatele se tu přece něco najde - kabinková lanovka na Černou horu. Původní lanovka byla postavena roku 1928 v centru města, v místě dnešní proluky mezi Lázeňským domem a Terrou.Trať postavila a strojní zařízení dodala chrudimská firma F.Viesner (dnes Transporta), bubny s lany valily z nádraží ve Svobodě nákladní automobily. První jízda se konala 31.10.1928.Trať měřila 3,2 km, měla 9 podpěr, vysokých 17-37 m, a překonávala výšku 644 m.Kyvný provoz obstarávaly dvě kabiny, každá pro 30 osob, pohybující se pomocí dvou tažných lan po dvou lanech nosných.
Černohorská lanovka sloužila bez generální opravy přes padesát let a za tu dobu přepravila přes 15 milionů cestujících. Koncem druhé světové války nacisté zapálili dolní stanici a zničili strojní zařízení.
Vše bylo obnoveno, ale lanovka už nepostačovala náporům cestujících a údržba byla stále náročnější a dražší. V roce 1980 byla lanovka zrušena v roce 1982 zlikvidována.. Stanice byly zbourány, v místech bývalé dolní stanice je dnes postaven bezbariérový průchod z lázní do ubytovny Terra a výtah k novému bazénu. Z trasy původní tratě je sjezdovka. Poslední dochovaná podpěra, stojící na Černé hoře, byla upravena na rozhlednu.
Nová lanovka byla postavena na západním konci města. Dokončena a uvedena do provozu byla 1.10.1982. Nová trať měří 2,3 km, dopravu obstarávají čtyřmístné kabinky s oběžným provozem. Původní, laminátové kabinky Transporta, které skončily na ruských kolech v lunaparcích nebo jako besídky na zahrádkách, byly nahrazeny novými, od vídeňské firmy Swoboda. Kabinky pojíždějí po jednom nosném laně, pohon obstarává jedno tažné lano, ve stanicích pojíždějí pomocí řetězu a částečně i volnoběhem, po kolejnici. Pohonný agregát je umístěn v suterénu horní stanice. Jízdenka stojí 80 Kč, zpáteční 150 Kč. Také jsem se tady již svezl, ale ještě někdy sem rád zavítám za účelem natočení videozáznamu.
Nová lanovka s kabinkami Swoboda

Ještě se sem vrátíme. Zatím pořizuji pár fotografií a jdeme se Zdeničkou do stínu nedalekého lesa pod vrchlabskou silnicí. Všude zpívají ptáci, kolem kvetou sasanky a devětsil, osluněný les hraje všemi možnými odstíny a tóny zeleně, cestu kříží několik potůčků. Příroda, po jaké jsme už dlouho oba toužili. Trochu si připadám jako u nás v rezervaci Lipovka. Po dvou kilometrech vyjdeme z lesa, přejdeme vrchlabskou silnici a ocitáme se na slunném prostranství před několika pěknými, roubenými horskými chatami-Hoffmanovy boudy, jak hlásá poutač u silnice.
Terasa výletní hospůdky láká k posezení. Tady si Zdenička před pár lety dala ovocný pohár. Pročítáme jídelní a nápojový lístek a zvedáme se k ústupu - zaskočila nás neobvyklá drahota,
která předčí i podniky v lázních. Na jídelním lístku najdeme především jehněčí a rybí speciality v rozmezí 120-200 Kč, zmrzlinové poháry stojí 85 Kč (v lázních 50 Kč), přestože tu teď nejsou téměř žádní cizinci. Tak tady si dnes nedáme ani kávu. Vracíme se tedy pomalu zpátky, ale ceny nám náladu nepokazily, vždyť je hezky a máme jeden druhého, tak není třeba litovat.
Chvilku posedíme na lavičce na kraji lesa a vracíme se k dolní stanici lanovky, která nám poskytla ještě jedno překvapení v podobě fungujícího modelu bývalé lanovky, umístěného ve vestibulu, pod plexisklovým krytem. Takové modelové "lanovkolejiště" ve velikosti 0. Jedna jízda stojí 5 Kč. Mám však jen dvacetikorunu-snad mi to moderní technika rozmění. Místo toho však model jede celkem čtyřikrát! Pořizuji tedy se svým digitálním fotoaparátem jakýstakýs videozáznam a pár fotografii.
Model původní lanovky - spodní stanice

Po příjemné procházce došlo i na kávu. V suterénu Jánského dvora je sice pěkná cukrárna s přijatelnými cenami, ale jdeme ke Zdeničce na pokoj. Ke kávě má Zdenička připraveno i něco sladkého. Je sobota odpoledne a všude je klid, tak popíjíme a kromě kávy a zákusků vychutnáváme i zpěv ptactva zvenku. Potom Zdenička vytáhne notebook a pouští DVD s japonským filmem o pandách. Co si víc přát?

Jánskolázeňské náměstí - Lázeňský dům a v pozadí Jánský Dvůr

Odpoledne uteklo jako voda v Jánském potoce a je čas na večeři. Zdeňka odchází do jídelny a já se zvedám, že si zajdu do svého pokoje, kde mám ještě dva chleby se sýrem a salámem a zbývající topinky, ale večeře je již nachystána. Chléb,máslo, tři druhy sýrů, rajčata, paštika, k tomu čaj, všeho dost. Trochu se stydím, ale Zdenička jinak nedá, než abych se najedl u ní a své chleby si nechal na snídani-jsem přece host. No dobrá. Po večeři jdeme do mého pokoje ve Ville, kde se pokoušíme dostat do notebooku dnešní fotky z mého fotoaparátu, což se nám po delším "hraní" nakonec přece jen povedlo. Ale i večer nečekaně utekl a je čas jít spát. Tak dobrou noc!
A je neděle. Dnes nemá Zdeňka žádné procedury a lázeňský pobyt se jí už nachýlil. Je opět pěkně, tak vyrazíme na opačný konec lázní, k dětské léčebně Vesna a ke kostelu sv. Petra a Pavla, odkud je pěkná vyhlídka na východní část lázní. Posedáváme na lavičkách a radujeme se z květů a barev. Předloni byl podzim, celé údolí hrálo pestrými barvami, dnes vše kvete nebo hraje všemi možnými odstíny zeleně a žlutě a ladí s pěkně udržovanými roubenými stavbami či žlutými a bílými fasádami opravených lázeňských budov. Zanedlouho rozkvetou i rododendrony, škoda, že je už neuvidíme!
Pohled od kostela. Vlevo Jánský Dvůr, vprostřed nahoře Jitřenka a Villa,
nad nimi Obchodní akademie

Kostel sv. Petra a Pavla

A je poledne. To nám to uteklo! Na oběd tu moc možností není. Zajdu si tedy do útulného, skoro prázdného snack-baru na rohu náměstí, kde si dávám bramboračku a masovou směs "Krakonošův oheň" s pálivou omáčkou, hranolky a oblohou a k tomu desítku Budvar. Po obědě si se Zdeničkou ještě dáváme kávu a dole v cukrárně přidáme banán se zmrzlinou. A je půl čtvrté, čas jít na autobus směr Trutnov a vyrazit k domovu. Ale zítra už po posledních procedurách skončí pobyt i Zdeničce.
Z Trutnova pokračuji pražským rychlíkem "Metuje" přes Rtyni, Červený Kostelec, Českou Skalici, Jaroměř a Hradec Králové.
Rychlíky vozí do Hradce Králové "brejlovci" ČKD řady 750 všech možných nátěrů, od uniformní šedo-zelené přes červeno- -šedou až po tmavěmodrou či tmavě červenou se žlutým pruhem po obvodu skříně nebo černými dvířky a střechou, jako ten náš.

Motorová lokomotiva ČKD řady 750.285 s pražským rychlíkem "Metuje"
čeká na trutnovském hlavním nádraží

Nově zrekonstruované hlavní nádraží v Hradci Králové

Slunce za Hradcem se schovává do mraků , když se stejnosměrný "peršing" Škoda řady 163 rozletí stodvacítkou mezi lány řepky olejky, rovinou jak stůl, k Chlumci, Poděbradům, Nymburku a Lysé, kde stačím jen vystoupit na perón a za moment je tu osobní vlak z Kolína na Prahu. Je ještě teplo, ale zvedá se vítr, když si to šinu voňavým podvečerem mezi zahradami od jiřinské zastávky k domovu. Jak asi bude zítra? Doma mě čeká zahrádka. Na další "vlakovandr" si ještě počkám.
Víkend to byl pěkný, ale i tak se už domů docela těším.









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama