Březen 2011

Za Krakonošem se zastávkou u hraběte Šporka - 2.část

20. března 2011 v 17:05 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Po půlhodině už stoupám autobusem po úzké silnici, skryté v lese, pod níž pění Janský potok a po chvíli se objeví pěkně udržované, žluté lázeňské budovy. Autobus se otočí na malém prostranství mezi kolonádou, lázeňským domem "Janský Dvůr" a pramenem a v příštím okamžiku už si padáme do náruče se Zdeničkou.
Nejprv se zastavíme v jejím pokoji ve 4. poschodí Janského Dvora, kde chvíli popíjíme kávu a radujeme se po dlouhém odloučení jeden z druhého.
Podlouhlá místnost s vysokým stropem, dvě postele, psací stůl s nefungující televizí, prostorná skříň a okno, skýtající výhled jen do hustých korun stromů v sousedství autobusové zastávky. K pokoji přiléhá malá předsíňka s ledničkou, záchodem a sprchou.
Zdenička tu je sama, spolupacientka jela na víkend domů. Kde budu dnes spát já? Janské lázně jsem měl možnost navštívit již několikrát a nocleh se vším pohodlím mi poskytla chata "Sola Fide", patřící Českobratrské církvi evangelické.
Chata Českobratrské církve evangelické SOLA FIDE

Za Krakonošem se zastávkou u hraběte Šporka - část 1.

20. března 2011 v 16:29 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Je tu konec dubna 2009, venku je krásné, slunečné počasí a přítelkyně Zdeňka je dosud v Jánských Lázních. Doma už je mi samotnému dlouho a na koupi KMB. je ještě brzy.
Navíc v továrně začala být nouze o práci a tak mně a několika dalším zaměstnancům mistr nařídil týden dovolené. Jen aby nám zbylo ještě něco na léto! Co budu dělat? Ale aspoň na nadcházející víkend 25. - 26.4. se znenadání objevilo milé překvapení v podobě pozvání od Zdeničky k ní do lázní. Sláva! Nějaký obnos ještě mám, udělám si tedy kromě návštěvy lázní ještě malou zajížďku.
A je tu sobotní ráno a pískot budíku v pět hodin není ničím příjemným. Ale i přes zavřené okno proniká zpěv ptáků a venku se opět klube pěkný den. Tak honem snídani, bágl na záda a osobní vlak do Lysé nečeká! V Lysé po chvíli přestupuji na rychlík"Úpa" z Prahy do Trutnova. Místa je všude dost, potichu se vkrádám do kupé, kde ještě spí hezká, mladá dívka. V Nymburce přistoupí druhá a po pár minutách se taky odebírá do říše snů, zatímco já si vychutnávám krásné ráno i rozkvetlou okolní přírodu. Máj jako by přišel o měsíc dřív. V Jaroměři však opouštím rychlíkové pohodlí a přestupuji do vedle stojícího motoráku řady 854 směr Turnov. Rozhodl jsem se totiž udělat si okliku a navštívit nedaleký špitál Kuks.
Malé, tříkolejné nádraží s hustě zarostlým kolejištěm je degradováno na zastávku. Budova je obydlena, dopravní kancelář i pokladna zejí prázdnotou, zato nástupiště svítí uhrabaným pískem a přetéká pestrými květinami všech možných barev. Je vidět, že bývalá stanice dostala ty správné nové obyvatele. Ke špitálu je to jen pár stovek metrů.

Kuks - hlavní budova s průčelím kostela

Za mlynářským řemeslem do horního Pojizeří - část 2

6. března 2011 v 18:33 | Vladimír Doksanský |  Velké železniční cestování naší vlastí
Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn...
Mlýn působí spíš dojmem nějaké selské usedlosti, nebýt erbu a nápisu na štítě, pocházejícího z roku 1116, kdy bojoval mlynář Jiří z Doupova s českými rytíři proti Uhrům a v bitvě přišel o tři prsty. Když mu chtěl kníže Vratislav poděkovat za jeho hdinství podáním ruky, mlynář si ruku otřel do zástěry, z čehož vznikly tři červené pruhy. Kolečko je znakem mlynářů a kružidlo patří sekerníkům ( řemeslníkům, zabývajícím se stavbou a opravami mlýnských kol a mlecích složení). Sám, s báglem na zádech si trochu připadám jako nějaký krajánek.
Před dům zrovna vyšel přívětivě vypadající stařík v bílé mlynářské čepici - že by "pan otec"?
Ano, jde o pana Novotného, nynějšího majitele a syna posledního roztockého mlynáře.
Započíná s výkladem.

Za mlynářským řemeslem do horního Pojizeří - část 1.

6. března 2011 v 18:06 | Vladimír Doksanský |  Velké železniční cestování naší vlastí

Dnes, 1. srpna 2008 mi končí dovolená a za 3 dny budu mít 46. narozeniny. Protože však rád cestuji, rozhodl se můj otec dát mi již dnes dárek - digitální fotoaparát. Jedu ho tedy vyzkoušet do jednoho z nejhezčích koutů východních Čech, na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor. Můj pradědeček a strýc totiž pracovali jako mlynáři, dědečkovo klempířství vyrábělo mj. i plechové součásti do rovinných vysevačů (stroje na třídění druhů mouky), mlýny figurovaly v mnoha pohádkách a jeden se nachází také na Labi poblíž našeho domu. Možná i proto se kromě "mašinek" zajímám též o stroje na vodní pohon (turbíny, mlýny, pily, hamry) a v knížce "Toulavá kamera" jsem objevil námět na zajímavý výlet. Dnešní cesta, při níž si projedu malebnou trať bývalé Jihoseveroněmecké spojovací dráhy Železný Brod - Stará Paka, povede do zachovalého, starého mlýna v Roztokách u Semil.

Úvod

6. března 2011 v 16:45 | Vláďa Doksanský |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Jak jistě víte, jsem velkým obdivovatelem všeho,co jezdí po kolejích a mojí někdy až chorobnou zálibou je cestování. Jako nejideálnější dopravní prostředek uznávám vždy vlak . Možná je to i proto, že ze zdravotních důvodů jsem neměl možnost pracovat na dráze,ale ani si udělat řidičský průkaz na auto či motocykl nebo moped.